Co teď a co potom

Sbírka Co teď a co potom je již dvacátou čtvrtou básnickou sbírkou Václava Honse (*1938), kterou autor v průběhu několika málo let vydal v nakladatelství Radix. Kromě poémy Vodní hudba (2015), věnované osobnosti Georga Friedricha Händela, vyjadřuje básník ve všech těchto sbírkách lyrickou formou své pocity z uplynulého života, s reminiscencemi na své mládí, s občasnými aktuálními, někdy i politickými konotacemi, s mnoha metaforami, se zřetelným vztahem k umění, zejména k hudbě. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce 50. let však přispíval do různých kulturních a literárních periodik (Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu aj.). Bibliografie jeho děl čítá přes 50 položek, ze starší doby např. sbírky Chodec, Černé milosti, Za kloboukem déšť, Zkapalněná křídla. Kromě překladů poezie z bulharštiny a němčiny napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů, například pro Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Věru Špinarovou, Vítězslava Vávru aj. Nejznámější jsou asi Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou. V roce 2018 obdržel za své celoživotní básnické dílo Cenu Unie českých spisovatelů. Básník ke svým veršům a vlastně k celé své tvorbě dodává: „Čas utekl nám v dlouhém snění, za modrého odpoledne je krásné probouzení, čas ubíhal jak hravé hříbě, ale pak strmý čin na cestě chyběl, čas zavřel se jak nedočtený román, v tomto obzoru už nikdy nebudeme doma...“