Ovace nevlídnosti

Ovace nevlídnosti – spojení dvou náhodných slov? Skládá kontroverzní česká spisovatelka a básnířka ve své nové básnické sbírce poctu nevlídnosti? Veřejně a nadšeně? Nebo opět provokuje a snaží se vtáhnout čtenáře do svých ponurých a bolestných obrazů pouze proto, aby mu pomohla najít krásu okamžiku v těch nejprostších věcech, jako je třeba let ptáků? Anebo sama nevlídnost skládá pocty nám? Za naše chyby a bezcílnost bloudění? Je vůbec možné oslavovat chmurný a neútulný stav... nejenom naší mysli? Snad jen jako výstrahu před tím, že nás pohltí, pokud to dovolíme. Básnířka a spisovatelka Sylva Lauerová tvrdošíjně zachovává svou extrémní tvůrčí polaritu a po vydání komerčně úspěšného románu Jumaroro (léto roku 2011) se opět uzavírá do ulity vlastní básnické intimity ve sbírce Ovace nevlídnosti. Druhá samostatná sbírka této kontroverzní osobnosti české literární scény, brněnské rodačky zčásti žijící v zahraničí, je výběrem poezie z let 2010 až 2012. Již sám paradoxní název Ovace nevlídnosti dává tušit směr a obsah veršů, které v sobě nesou bolestná a depresivní témata. Lauerová ve svých básních záměrně přehlíží povrchní světské náměty, objektem její poezie se stává lidská duše a jako již v první básnické sbírce Michael2007 v ní nacházíme hluboký duchovní podtext.