Slepé skvrny v literárních překladech z/do češtiny

Kolektivní monografie Slepé skvrny v literárních překladech z/do češtiny je věnována problematice „míst nepřeložitelnosti“. Autorský kolektiv sestává z literárních historiků, teoretiků a kritiků, estetiků a lingvistů, jež mají současně i přímou zkušenost s překlady beletristických i odborných textů, a to z/do češtiny do/z desítky různých jazyků. Autoři se zamýšlejí nad tím, proč jsme i přes sebelepší znalost obou jazyků stále znovu při překládání vystavováni velmi konkrétním otázkám a nutnosti hledat jejich řešení, jako například: Jak v cílovém jazyce odstínit diference ve výchozím jazyce, které cílový jazyk „nezná“? Co si počít s ustálenými formulacemi či narážkami převzatými z už dávno zapomenutých filmů, výroků politiků či nejrůznějších kuriózních dějinných událostí, jež výchozí jazyk uchoval? Jak převést historickou zkušenost promítající se do jazykového vyjádření, je-li zcela odlišná od zkušeností uživatelů cílového jazyka? Jak „zviditelnit“ v cílovém jazyce místa, která tento jazyk nedokáže „vidět“?Jazyk je neodmyslitelně spjat s kulturou, dějinami a způsobem uvažování lidí, kteří jej užívali a užívají, a míra znalosti jazyka je závislá na míře znalostí dějin a myšlení uživatelů daného jazyka. „Slepé skvrny“ tak nedokáže odstranit žádný sebeobsáhlejší slovník, neboť žádný takový, jenž by dokázal kondenzovat kompletní lidskou zkušenost, není realizovatelný.Kniha je věnována památce Josefa Jařaba (1937–2023), literárního historika, teoretika a překladatele a prvního rektora Univerzity Palackého v Olomouci po roce 1989.