Stromy a kamení

Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem Kamila Bednáře. Palovy texty ale v mnoha ohledech korespondují i s poetikami modernistů čtyřicátých let jako byl Jiří Kolář, Jan Hanč, nebo Josef Jedlička především v reflexi všednosti, opakování, monotónnosti, banality, prázdnoty a beztvarosti životních projektů. Palova kniha tak prolíná specifickým způsobem několik dobových jazyků. Sama o sobě pak nepředstavuje pouze historický dokument, ale dodnes živou literaturu. Svazek obsahuje edici původní sbírky Stromy a kamení doplněný o studii Vladimíra Papouška.